Hádky v mé blízkosti

Poslední dobou se mi odehráli dvě události, o kterých bych chtěla napsat.

První je o práci na naší faře, která se předělává. Dělá tam spousta lidí, mezi nimi i můj tatá a pár zedníků.

Dvě slečny se přišly podívat na to, co se tam děje. Páni zedníci je pozdravili, že se to nedalo přeslechnout, ale slečny dělaly, že je nevidí.

Jen z nich si pak ztěžoval panu faráři, že se přišly podíval dvě krásně slečny, ale pozdravit je nikdo nenaučil.

Ale ještě k tomu dodal jednu větu, za kterou jsem mu hodně vděčná: i za těma montérkama musí vidět člověka.

Druhá událost byla, že jsem se pohádali s kamarádkou o tom, že samé jedničky nic neznamenají.

Její argument byl, že pro ní znamenají hodně, protože ukazují o člověku jak se umí učit.

Z těchto dvou události mi vyplívá, že jsou dva druhy lidí, kteří nosí nos nahoru a nevšímají se okolí, zajímá je jen jejich úspěch. Být ve všem nejlepší.

Ale co z toho člověk má, jen se honí za svou kariérou a na konci života zjistí, že prošvihl události ve svém životě, které už se nedají vrátit.

Místo toho bychom se měli občas zastavit a přemýšlet na lidma, které máme okolo sebe. Podívat se do nitra a najít tam úctu a lásku k bližnímu, nikým neopovrhovat. Člověk nikdy nemůže vědět, kdy se dostane na místo toho druhého...

http://a1.tv-mis.cz/tv-mis/v150/ko/07-moje-predstavy-p-blaha-64kb.mp3