Pevný jako skála

Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána. V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky.   /Kol 2, 6-7/

Žij s Ježíšem svůj každodenní život, mluv s Ním o svých radostech i starostech, stůj před Ním takový/á jaký/á jsi. Není třeba žádného divadla a siláckých póz, nemusíš se bát toho, jak budeš vypadat, co si o tobě pomyslí. Na Něj se spolehni, o Něj se opři.

I v písničce se zpívá:

Muž moudrý:

Muž hloupý stavěl dům svůj na písku, až přišel velký déšť.

Déšť padal a voda stoupala a dům se rozsypal.

Muž moudrý stavěl dům svůj na skále,

až přišel velký déšť.

Déšť padal a voda stoupala a dům na skále stál.

Kdo staví život na Pánu Ježíši, ten staví na skále.

Jako miminko jsem byla pokřtěna, jako prvňák jsem byla u Prvního svatého přijímání.

Ale život plynul a do mé mysli začaly pronikat myšlenky, jestli má život ve víře smysl. Jestli není blbost, věřit, že po smrti existuje nějaký život věčný, že se může člověk dostat do nebe.

V jeden den svého života, si mi stala nehoda, kde jsem málem přišla o život. Tak jsem si v duchu říkala, proč já, co jsem komu udělala, že se to muselo stát mě.

Od té doby, jsem brala víru, jako pouhé chození do kostela.

Rodiče mě poslali na Celostátní setkání mládeže v Táboře 2007, kam jsem jela s několika úžasnými lidmi, kterých si hodně vážím.

Začali jsme mluvit o víře a najednou mi docházelo, že víra je důležitá v životě, že posmrtný život musí existovat, vždyť v něj věří takové velké množství lidí.

V tu chvíli se mi život obrátil naruby a začala jsem opět hledat cestu k Bohu, Pánu Ježíši.

Čím dál tím víc jsem si uvědomovala, že život bez NICH, je život o ničem.

Jsou stále se mnou, když je potřebuju. Kdykoli si s nimi mohu popovídat, svěřit jim své problémy. Oni mě podrží, když se potápím. Nemusím hledat lidi, když se potřebuju svěřit s nějako věcí. Můžu jít k NIM.

Aneb Kdo staví život na Pánu Ježíši, ten staví na skále…