Mariánská zjevení

Mariánským zjevením nemusíme věřit, církev nám to nenakazuje, nejde o dogma. Ale díky zjevením si můžeme doplnit vše co se píše v Bibli.

 

Panna Maria svými zjeveními chce pomoci světu, tím že požádá některé lidi (děti) o pomoc (modlitbu, půst a oběť) tomuto světu.

Tyto oběti nejsou jen oběti, kterými musí člověk trpět. Jde také o obyčejné maličkosti kažodenního života.

 

Zjevením dětem chtěla ukázat, co by se mohlo stát, pokud bychom nezačali něco dělat (modlit se za svět).

Zjevení není její samotná moc, ale jde o milost od Boha, který

 

Mariánským zjevením nemusíme věřit, církev nám to nenakazuje, nejde o dogma. Ale díky zjevením si můžeme doplnit vše, co se píše v Bibli.

 

Panna Maria svými zjeveními chce pomoci světu, tím že požádá některé lidi (děti) o pomoc (modlitbu, půst a oběť) tomuto světu.

Tyto oběti nejsou jen oběti, kterými musí člověk trpět. Jde také o obyčejné maličkosti každodenního života.

 

Zjevením dětem chtěla ukázat, co by se mohlo stát, pokud bychom nezačali něco dělat (modlit se za svět).

Zjevení není její samotná moc, ale jde o milost od Boha, který se nám snaží ukázat svou vůli.

 

Zjevení Janovo 12

• ¹A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy.
• ²Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina.
• ³Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: Veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou korunu.
• ⁴Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí.
• ⁵Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu.
• ⁶Žena pak uprchla na poušť, kde jí Bůh připravil útočiště, aby tam o ni bylo postaráno po tisíc dvě stě šedesát dní.
• ⁷A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem.
• ⁸Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi.
• ⁹A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé.
• ¹⁰A slyšel jsem mocný hlas v nebi: „Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí.
• ¹¹Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti.
• ¹²Proto jásejte, nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte! Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá.“
• ¹³Když drak viděl, že je svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila syna.
• ¹⁴Ale té ženě byla dána dvě mocná orlí křídla, aby mohla uletět na poušť do svého útočiště, kde ukryta před hadem byla zachována při životě rok a dva roky a polovinu roku.
• ¹⁵A had za ní vychrlil ze chřtánu proud vody jako řeku, aby ji smetl.
• ¹⁶Ale země přispěla ženě na pomoc, otevřela ústa a pohltila tu řeku, kterou drak vychrlil.
• ¹⁷Drak v hněvu vůči té ženě rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova.
• ¹⁸A drak se postavil na břeh moře.

 

 

 

Zjevení Panny Marie ve Fatimě

Zjevení v portugalské Fatimě začalo v roce 1916 trojím zjevením anděla desetileté Lucii Santosové, devítiletému Františkovi a sedmileté Jacintě Martovým. Po této duchovní přípravě docházelo každý měsíc od 13. května do 13. října 1917 ke zjevením Panny Marie. Tento cyklus šesti zjevení byl ukončen slunečním zázrakem. I když dětem zpočátku nikdo nevěřil a zažily krušné chvíle a výslechy, díky ochraně Panny Marie byly všechny komplikace a pomluvy překonány a tato mariánská zjevení po důkladném teologickém šetření byla uznána Církví jako pravá dne 13. října 1930.

Zjevení ve Fatimě začala v době, kdy v Portugalsku vládl mimořádně silný protináboženský duch a křesťanství bylo velmi pronásledováno. Fatimské události během roku po ukončení zjevení zcela změnily tuto negativní nábožensko-politickou situaci.

Již při prvním setkání anděl děti povzbuzoval k úctě k Bohu a v této souvislosti je naučil modlitbu: Můj Bože, věřím v tebe, klaním se ti, doufám v tebe, miluji tě. Prosím tě za odpuštění pro ty, kteří v tebe nevěří, kteří se ti neklanějí, kteří v tebe nedoufají a tebe nemilují.

Při druhém setkání je velmi povzbuzoval k modlitbě a obětem. Řekl jim, že ze všeho mohou učinit oběti a nabídnout je Pánu.

Při třetím setkání je povzbuzoval k eucharistické úctě a naučil je následující modlitbu: Nejsvětější Trojice, Otče , Synu a Duchu svatý, klaním se Ti v nejhlubší úctě. Přináším ti oběť Tvého drahocenného Těla, Krve, Duše a Božství našeho Pána Ježíše Krista, který je přítomen ve všech svatostáncích na celém světě, na usmíření za všechna pohanění, znesvěcování a za lhostejnost, která Ho tak uráží. Pro nekonečné zásluhy Jeho Nejsvětějšího Srdce a na přímluvu Neposkvrněného Srdce Panny Marie prosím Tě za obrácení ubohých hříšníků.

1. zjevení – 13. 5. 1917

13. května 1917 si Lucie Santosova, František a Hyacinta Martových hráli nahoře na svahu Cova da Iria. Zatímco se jim pásly ovce, postavili si zídku kolem křoví. Náhle uviděli něco jako blesk. V domnění, že se blíží bouřka, začali sestupovat, aby hnali ovce k silnici. Asi v polovině svahu uviděli nový blesk a po pár krocích uviděli před sebou nad dubem paní, oděnou v bílém šatě, zářící více než slunce. Vycházelo z ní jasné intenzivní světlo. Všichni tři se octli uvnitř světla, které paní obklopovalo a z ní se rozlévalo. Ze vzdálenosti asi půldruhého metru k nim promluvila: „Nebojte se! Neublížím vám.“ Na otázky odkud je a co si přeje, odpověděla: „Přicházím z nebe. Přišla jsem vás požádat, abyste sem přicházeli po šest příštích měsíců třináctého dne vždy ve stejnou hodinu. Pak vám řeknu, kdo jsem a co chci…“ Děti se ptaly, zda přijdou do nebe a na dvě děvčata, která před nedávnem zemřela. Když jim Paní s laskavostí dotazy zodpověděla, zeptala se: „Chcete se obětovat Bohu a snášet všechna utrpení, která na vás sešle, jako zadostiučinění za hříchy, jimiž je urážen, a jako prosbu za obrácení hříšníků?“ při posledních slovech otevřela ruce a děti zalilo silné světlo, odraz paprsků, které z jejích rukou vycházely. To světlo proniklo dětem do hrudi a do hlubin duše, takže se viděly v Bohu, který byl tím světlem, jasněji než v zrcadle. Padly na kolena a v duchu opakovaly andělem naučenou modlitbu. Paní pak ještě řekla: „Modlete se každý den růženec, abyste tak vyprosili světu mír a konec války.“ Pak se začala zvedat a vznášet směrem k východu a její světlo jakoby před ní otevíralo cestu do nebeské klenby.

2. zjevení – 13. 6. 1917

13. června po modlitbě růžence spatřili Lucie, František a Hyacinta odraz blížícího se světla a nad dubem se Paní zjevila podruhé. Na Luciinu otázku, co si přeje, odpověděla: „Přeji si, abyste sem přišli příští měsíc 13., abyste se modlili každý den růženec a naučili se číst. Potom vám řeknu, co chci.“ Dále Lucie přednesla své prosby včetně vzetí do nebe. V odpovědích se mimo jiné dozvěděla, že Ježíš chce, aby ho lidé poznali a milovali a ona mu má přitom pomoci. Také řekla, že Ježíš: „Chce zavést ve světě úctu k mému Neposkvrněnému srdci.“ Lucie projevila smutek, že zůstane na zemi sama. Paní se soucitně zeptala zda ji to hodně bolí a dodala: „Neztrácej odvahu. Nikdy tě neopustím, mé Neposkvrněné srdce bude tvým útočištěm a cestou, která tě povede k Bohu.“ Opět je zalila záře jejich paprsků a před pravou dlaní Panny Marie bylo srdce ovinuté trním, které se je zdálo probodávat. Všichni pochopili, že je to Neposkvrněné srdce Mariino, zraňované lidskými hříchy, a že si přeje odčinění těch vin." To bylo na závěr zjevení a všichni tři to uchovávali jako první tajemství i když jim v té věci mlčení nebylo přikázáno.

3. zjevení – 13. 7. 1917

13. července na Cova da Iria se děti již modlily se zástupem. Paní přišla a zopakovala své prosby. Lucie mimo další prosby požádala o zázrak a Paní ho přislíbila v říjnu. Pokračovala: „Obětujte se za hříšníky a říkejte často, zvláště když přinášíte nějakou oběť: Ježíši, dělám to z lásky k tobě, za obrácení hříšníků a na odčinění hříchů proti Neposkvrněnému srdci Mariinu.“ Při posledních slovech otevřela Paní ruce a zdálo se, že záře proniká zemí a všichni tři viděli jakoby ohnivé moře. V tom ohni ďáblové a duše, podobné průhledným a černým nebo bronzovým žhavým uhlíkům v lidské podobě. Vznášely se v tom požáru, zmítány plameny, které z nich šlehaly s mraky kouře, padaly na všechny strany jako jiskry při obrovských požárech, bez tíhy a rovnováhy, za bolestného a zoufalého volání a naříkání, které vzbuzovalo úděs a rozechvívalo hrůzou. Když vizionáři vzhlédli k Paní, řekla jim: "Viděli jste peklo, kam se dostávají duše ubohých hříšníků. Aby je zachránil, chce Bůh ve světě zavést úctu k mému Neposkvrněnému srdci. Jestliže lidé udělají, co vám řeknu, mnoho duší se zachrání a bude mír. Válka se chýlí ke konci. Nepřestanou-li však urážet Boha, vypukne za pontifikátu Pia XI. nová, krutější válka. Až uvidíte noc ozářenou neznámým světlem, vězte, že to je velké znamení, kterým Bůh dává najevo, že potrestá svět za jeho zločiny válkou, hladem, pronásledováním Církve a svatého Otce.

Aby se tomu zabránilo, přijdu požádat o zasvěcení Ruska svému Neposkvrněnému srdci a o smírné svaté přijímání o prvních sobotách v měsíci… Panna Maria uvedla předpovědi o Rusku, o pronásledování Církve, o utrpení svatého Otce i to, že některé národy zmizí z povrchu země. Oznámení o utrpení bylo podmíněné jako v případě II. světové války. Mnoho se naplnilo, pekelné nebezpečí ale stále hrozí. Zbývá také přislíbený konečný triumf Mariina Neposkvrněného srdce. O tajemstvích sdělených v tento den měly děti prozatím přikázáno mlčet. A Paní dodala: „Když se budete modlit růženec, opakujte po každém desátku: O můj Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které toho nejvíce potřebují.“ Pak zjevení skončilo jako obvykle.

4. zjevení – 19. 8. 1917

13. srpna byly děti vězněny na faře a tak ke zjevení došlo později na Valinhos. Lucie, František a Hyacinta byli vyzváni, aby 13.9. přišli na na Cova da Iria a denně se modlili růženec. Na dotaz, co z penězi, které tam lidé nechávají, dostali odpověď, aby se nechala udělat dvoje nosítka pro slavnost růžencové Panny Marie a zbytek sloužil na stavbu kaple a loučila se slovy: „Modlete se, hodně se modlete a přinášejte oběti za hříšníky, neboť mnoho duší přichází do pekla, protože se za ně nikdo neobětuje a nemodlí.“

5. zjevení – 13. 9. 1917

13. září Lucie, František a Hyacinta se museli protlačit zástupem, z něhož na ně lidé volali své prosby. U dubu se s nimi začali modlit růženec. Paní přišla, opět poprosila o modlitbu růžence. Pochválila děti za jejich oběti a stanovila hranice pro jejich askezi s provazem. Na různé prosby odpověděla, že některé splní, některé ne. Pak se začala vznášet.

6. zjevení – 13. 10. 1917

13. října pršelo, na Cova da Iria vybídla Lucie lid, aby zavřel deštníky a modlil se růženec. Pak přišla Paní a řekla Lucii: „Chci ti říci, aby zde postavili k mé poctě kapli; jsem Panna Maria, královna růžence! Modlete se nadále denně růženec. Válka se chýlí ke konci a vojáci se brzo vrátí domů.“ Následovala Luciina prosba za nemocné a hříšníky. K jejím žádostem o uzdravení P. M. řekla: „Některé ano, jiné ne. Musí se polepšit a prosit za odpuštění svých hříchů. Ať neurážejí Boha, byl už tolik urážen.“ Pak rozevřela ruce a nechala je zazářit odrazem slunce; a zatímco se vznášela vzhůru, promítlo se její světlo do slunce. Pak spatřili vedle slunce sv. Josefa s Ježíškem a jejich žehnání; pak Krista a P. Marii Bolestnou a znovu P. Marii jako P.M. Karmelskou, vše jak měli slíbeno.

V té době nastal sluneční zázrak. Ustal déšť, roztrhly se mraky a ukázal se sluneční kotouč v podobě stříbrného měsíce, který začal vířivě kroužit jako ohnivé kolo metajíce všemi směry pruhy světel v barvách žluté, zelené, červené, modré, fialové, které ozařovaly oblaka, stromy, skály i lid. Pak se na několik vteřin zastavilo a nejhýřivější světelné kolo se znovu roztočilo. Ještě znovu se zastavilo a roztočilo ještě v rozmanitějším oslnivém víření. Pak všichni zažili pocit jakoby se odpoutalo od oblohy a padalo na ně. Lidé padali na kolena do bláta a vzbuzovali lítost nad svými hříchy. Tyto výjevy, trvající asi 10 minut, vidělo na 70.000 lidí nejen přímo nad místem, ale i ve vzdálenosti více kilometrů. Po skončení slunečního úkazu lidé měli šaty dokonale suché.

Fatimská Panna Maria vyzývá k obrácení, k pokání, k modlitbám za hříšníky. Chce jedině to, co její Syn. Jedná se o lásku, které on učí v evangeliu. Ve své lásce k nám a za naši spásu šel do krajnosti. Stále jde o záchranu duší, to se neobejde bez lásky a ta je naší spásou, neboť Bůh je Láska a žít v lásce znamená žít v Bohu. Zaslíbení I. sobot

Už sv. Pius X. v r. 1912 poskytl plnomocné odpustky věřícím, kteří na první sobotu v měsíci vykonají smírnou pobožnost k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Benedikt XV. to v r. 1920 znovu potvrdil. Je to splnění přání Panny Marie ve fatimských zjeveních. V roce 1925 se zjevila Panna Maria Lucii z Fatimy a žádala ji o smírnou pobožnost k jejímu Neposkvrněnému Srdci po pět za sebou jdoucích prvních sobot v měsíci. Součástí této pobožnosti má být svatá zpověď, sv. přijímání, modlitba růžence a čtvrthodinové rozjímání o růžencových tajemstvích.

15. srpna 1942 ukázal Spasitel Neposkvrněné Srdce své Matky sestře Konsolátě Betrone se slovy: „Tak jako jsem já skrze Neposkvrněné Srdce mé Matky přišel na svět, tak přijdou duše skrze toto Srdce k mému Srdci.“ Toto Srdce je pramen mých milostí, ze kterých prýští život a posvěcení světa. Jako mně dal Otec všechnu moc na nebi i na zemi, tak skládám vítěznou moc nad hříchem a světem do Srdce mé neposkvrněné Matky.? Spasitel v tomto zjevení žádal devět prvních sobot zasvěcených Neposkvrněnému Srdci Mariinu, které je bytostně spojeno s Nejsvětějším Srdcem Ježíšovým.

Některá zaslíbení spojená s touto smírnou pobožností:

• vyslyšení proseb, které jsou vznášeny s důvěrou, ještě během novény
• pomoc a podpora Neposkvrněné ve všech životních okolnostech
• pokoj a porozumění v rodinách
• ochrana matek čekajících dítě, vyslyšení modliteb za dítě
• obrácení hříšníků, za něž je novéna konána
• větší horlivost, pokrok ve svatosti
• povolání k duchovnímu stavu
• věrnost v kněžském a řeholním povolání
• rada a pomoc pro rodiče a představené v jejich starostech o svěřené duše
• zvláště pro děti je přislíbena ochrana před těžkým hříchem

Mnohé z těchto zaslíbení se často tradují tak, jako by Srdce Ježíšovo či Srdce Mariino bylo „automatem“ na spásu, ctnostný život, úspěch ve všem a na život zbavený utrpení, nejistot a úzkostí. Avšak ani vykonání těchto pobožností nezbavuje člověka svobodné vůle, kterou může samozřejmě použít ke zmaření všech těchto darů. Daná přislíbení jsou nabídkou, kterou je nutno ve víře a naději přijmout.

http://www.cm-fatima.cz/fatimsky-apostolat/zjeveni-panny-marie-ve-fatime

 

Mariánské zjevení v Medžugorje

Poselství - obecný obsah poselství

Podle svědectví vizionářů přednášela Panna Maria při svých zjeveních určitá poselství a přála si, aby je vizionáři předávali lidem. Obsah všech těchto poselství se dá shrnout do pěti základních okruhů.

Mír

Již třetí den Panna Maria přinesla první ze svých poselství: "Mír, mír, mír - a jenom mír!" A zároveň dvakrát opakovala: "Mír musí zavládnout mezi člověkem a Bohem a též mezi lidmi!" Z toho, že vizionářka Marija viděla za Pannou Marií, když toto poselství vyslovovala, kříž, jasně vyplývá, že onen mír přichází pouze od Boha, který se skrze Pannu Marii stal v Kristu "naším Mírem" (Ef 2,14). Ten mír "svět nemůže dát" (J 14,27), a proto Kristus uložil svým apoštolům, aby ho nesli světu (srov. Mt 10,11), aby se všichni lidé stali "syny míru" (L 10,6). Proto se i Panna Maria jako "Královna apoštolů" v Medžugorji představila výslovně jako "Královna míru". Nikdo jiný než Ona neumí a nemůže lépe a účinněji přesvědčit současný svět, nad kterým neustále visí hrozba zničení, že mír je jeho největším a nejpotřebnějším dobrem.

Víra

Druhým poselstvím Panny Marie je víra. Panna Maria ho přednáší již ve čtvrtém, pátém a šestém dnu zjevení, a pak ho ještě často opakuje. Je to pochopitelné: Zejména bez víry není možné dosáhnout míru. Přitom je víra odpovědí na Boží slovo, ve kterém se Bůh nejen zjevuje, ale i dává lidem. Ve víře člověk přijímá Boží slovo, které se v Kristu stalo naším mírem (Ef 2,14). Když je člověk přijímá, stává se novým člověkem a podílníkem Boží přirozenosti a přijímá nový (Kristův) život. (Srovnej 1Pt 1,4; Ef 2,18). Tím má člověk zajištěn mír jak s Bohem tak s lidmi.

Nikdo nezná hodnotu víry a její potřebnost pro dnešního člověka tak, jako Panna Maria. Proto ji zdůrazňuje vizionářům při každé příležitosti a ukládá jim za povinnost, aby ji předávali druhým. Staví ji nad všechno ostatní, co lidé hledají, a klade ji jako rozhodující podmínku pro vyplnění všech proseb, přání a tužeb člověka, ať se vztahují na zdraví nebo na kteroukoli jinou lidskou potřebu.

Obrácení

Maria často vyzývá k obrácení, protože ví o slabé víře a nevěrectví lidí dnešní doby. Bez víry přitom není možné dosáhnout míru. Pravým obrácením je "očista srdce" (Jer 4,14), protože zkažené srdce vytváří a podporuje špatné vztahy ve společenské soustavě, vede k přijímání nespravedlivých zákonů a nasazování otrockých okovů. Bez proměny srdce od jeho nejniternějších hlubin a bez jeho obrácení není pokoj. Proto Panna Maria žádá častou svatou zpověď. Žádá ji od všech lidí bez rozdílu, protože "nikdo není spravedlivý... Všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti" (Řím 3,11-12).

Modlitba

Počínaje pátým dnem zjevení Matka Boží doporučuje téměř každý den modlitbu. Požaduje od všech lidí, aby se neustále modlili, právě tak, jak to žádal i Ježíš (srov. Mk 9,29; Mt 9,38; Lk 11,5-13). Modlitba zvlášť podněcuje a upevňuje víru člověka a my víme, že bez víry člověk není schopen vytvořit si dobrý vztah ani k Bohu ani k lidem. Kromě toho si člověk při modlitbě uvědomuje propojení svého života s Bohem: vyznává Ho, děkuje Mu za přijaté dary a s důvěrou od Něj očekává i vše ostatní, co v životě potřebuje, zejména spásu. Modlitba upevňuje v člověku jeho vztah k Bohu a pomáhá mu, aby si tento vztah vytvořil správně - jako vztah, bez něhož není možné udržovat mír ani s Bohem ani s lidmi.

Půst

Od šestého dne zjevení Panna Maria často doporučuje půst, protože půst slouží víře. Zachováváním půstu člověk prověřuje, utvrzuje a zajišťuje svou vládu nad sebou samým. Jenom ten, kdo vládne sám sobě, může být svobodný a způsobilý odevzdat se Bohu a bližnímu, jak to žádá víra. Půst člověku dává záruku, že jeho odevzdání se ve víře je upřímné a jisté. Pomáhá mu, aby se osvobodil od každého otroctví, především od otroctví hříchu. Kdokoli není sám sebou, je otrokem. Půst zároveň pomáhá člověku, aby se zbavil touhy po přehnaných požitcích, která často vede k bezohlednému maření časných dober, která by jinak druzí lidé potřebovali pro holé přežití.

Půstem se dosahuje dober, jejichž prostřednictvím je možno uskutečňovat lásku k chudým a ubohým, a tak alespoň částečně zmírnit rozdíly mezi nimi a bohatými. Půst léčí nedostatek jedněch přebytkem druhých. Tak svým způsobem přispívá k zavedení té podoby míru, která je dnes zvláště ohrožena ohromnými rozdíly mezi bohatými a chudými (Sever a Jih).

Z poselství Matky Boží jasně vyplývá, že mír je největším dobrem a že víra, obrácení, modlitba a půst jsou jedinými podmínkami, za nichž se může uskutečnit.

 

V Medžugorji (25 km od Mostaru v Hercegovině) již dlouhou dobu šest důvěryhodných svědků pod přísahou skálopevně tvrdí, že se jim počínaje dnem 24. 6. 1981 dodnes téměř každodenně zjevuje blahoslavená Panna Maria, jak tady lid s láskou říká - Gospa.

Stručná historie

První den

Kolem 18. hodiny: Ivanka Ivankovićová, Mirjana Dragićevićová, Vicka Ivankovićová, Ivan Dragičević, Ivan Ivanković a Milka Pavlovićová viděli na Podbrdu neboli na kopci Crnici krásnou mladou ženu s dítětem v náručí. Nic neříkala, jen rukou dávala znamení, aby k ní přišli blíž. Ale oni byli natolik užaslí a vystrašení, že k ní nešli, i když je okamžitě napadlo, že se jedná o Pannu Marii.

Druhý den

Děti podle domluvy opět kolem 18. hodiny odešly k místu, kde se jim minulý den Panna Maria zjevila, v naději, že ji znovu uvidí. Najednou zablesklo světlo a v něm se Panna Maria ukázala. Byla nepopsatelně krásná, radostná a usměvavá. I tentokrát dávala dětem rukama znamení, aby se přiblížily. Děti si dodaly odvahy a přišly blíž. Padly na kolena a začaly se modlit Otče náš, Zdrávas Maria a Sláva Otci. Panna Maria se modlila s nimi. Po modlitbě začala s dětmi rozmlouvat. Ivanka se jí nejdříve zeptala na svoji matku, která asi dva měsíce před tím zemřela. Mirjana žádala od Panny Marie nějaké znamení, které by dokázalo, že děti nelžou a nejsou blázny, jak je někteří lidé podezřívali, když hovořily o zjevení.

Nakonec se Panna Maria s dětmi rozloučila slovy: "S Bohem, andělé moji!" Před tím jim však ještě souhlasným skloněním hlavy odpověděla na otázku, zda se zítra opět zjeví.

Celé toto vidění bylo podle dětí slovy nepopsatelné. Oproti předchozímu dni ve skupince chyběli Milka Pavlovićová a Ivan Ivanković. Místo nich přišli Marija Pavlovićová a Jakov Čolo. Od té doby se šesti dětem, v tento den shromážděných na Podbrdu, podle jejich svědectví, Panna Maria pravidelně zjevuje. A Milka Pavlovićová a Ivan Ivanković, kteří byli prvního dne s ostatními vizionáři, ji již víckrát neviděli, přestože se k nim často připojovali.

Třetí den

Dne 26. 6. 1981 se děti už ani nemohly dočkat hodiny, v níž se jim Panna Maria v předchozích dnech zjevila. Když se tato hodina přiblížila, zamířily opět k místu minulých zjevení, aby se s Pannou Marií setkaly. Byly velmi radostné, ale jejich radost byla zároveň trochu poskvrněna strachem a nejistotou, co z toho všeho bude. Přesto cítily, že je nějaká vnitřní síla přitahuje k Panně Marii.

Když byly děti spolu s dospělými, kteří je doprovázeli, ještě na cestě, uviděli všichni náhle tři záblesky světla. To bylo znamením, kde je Panna Maria. Ta se tentokrát zjevila poněkud výše než v minulých dnech a na chvíli i zmizela. Když se však děti začaly modlit, znovu se objevila. Byla nádherná, veselá, zářila radostí a úsměvy.

Při odchodu z domu vzal na přání několika starých žen jeden člověk ze skupiny, která děti doprovázela na místo zjevení, svěcenou vodu, aby s ní děti zjevení pokropily a byly tak ochráněny před satanem. V době zjevení Vicka vodou Pannu Marii pokropila se slovy: "Jestli jsi Panna Maria, zůstaň s námi, jestli nejsi, odejdi od nás!" Panna Maria se tomu jen usmívala a zůstala s dětmi. Tehdy se jí Mirjana zeptala, jak se jmenuje. Odpověděla: "Já jsem Blahoslavená Panna Maria".

Když děti sestupovaly z kopce, Panna Maria se zjevila ještě jednou, ale jenom Mariji. Řekla: "Mír, mír, mír - a jenom mír." Za ní byl kříž. Dvakrát s pláčem opakovala: "Mír musí zavládnout mezi člověkem a Bohem, i mezi lidmi!"

Čtvrtý den

27. 6. 1981 se Panna Maria zjevila dětem třikrát. Děti se jí ptaly na různé věci a ona odpovídala. Kněžím vzkázala: "Ať kněží pevně věří a ať chrání víru lidu!" Mirjana a Jakov ji znovu prosili, aby učinila nějaké znamení, protože se začaly šířit zvěsti, že děti jsou lháři a narkomané. Panna Maria jim odpověděla: "Nebojte se!"

Na konci zjevení na otázku, zda opět přijde, Panna Maria odpověděla, že přijde. Při sestupu dětí z kopce se ještě jednou zjevila a rozloučila se s nimi slovy: "S Bohem, andělé moji! Jděte v pokoji Božím!"

Pátý den

V tento den - 28. 6. 1981 - se v Medžugorje již od rána začalo shromažďovat množství lidí ze všech stran. Do poledne jich přišlo asi 15 000. Farář fra Jozo Zovko se vyptával dětí na všechno, co během několika uplynulých dnů viděly.

Panna Maria se zjevila v obvyklém čase. Děti se s ní modlily a potom se ptaly na několik věcí. Vicka například řekla: "Gospo moje, co si od nás přeješ?" a "Gospo moje, co si přeješ od našich kněží?" Ona odpověděla: "Ať se lid modlí a pevně věří!" A ke kněžím řekla, ať pevně věří a druhým v tom pomáhají.

Toho dne Panna Maria několikrát odešla a znovu přišla. Při jedné příležitosti se jí děti zeptaly, zda by se nezjevila v kostele, kde by ji mohli vidět všichni lidé. Ona na to odpověděla: "Blaze těm, kteří nevidí a věří!".

I přesto, že byl parný den, a lidí kteří přicházeli s nejrůznějšími dotazy, bylo mnoho, cítily se děti jako v ráji.

Šestý den

29. 6. 1981 byly děti odvezeny do Mostaru k lékařské prohlídce, při níž bylo zjištěno, že jsou zcela zdravé. Hlavní lékařka tehdy prohlásila: "Děti nejsou blázni, blázen je ten, kdo je sem přivezl."

Lidí bylo v ten den na kopci zjevení více než kdykoli před tím, a jakmile děti přišly a začaly se modlit, Panna Maria se jim zjevila. Při té příležitosti vyzvala celý svět k víře: Ať lid pevně věří a ať se ničeho nebojí!"

Lékařka, která děti doprovázela a zkoumala je během zjevení, projevila přání dotknout se Panny Marie. Když se pak vlastní rukou, vedena dětmi, dotkla jejího ramene, cítila, jako když jí tělem prochází nějaké brnění. Ona - jinak agnostik - později uznala: "Je tady něco podivného!"

V tento den Panna Maria zázračně uzdravila chlapce, Danijela Šetku, kterého rodiče přinesli a prosili za něj. Panna Maria uzdravení slíbila pod podmínkou, že se budou modlit, postit a pevně věřit. Potom se maličký uzdravil.

Sedmý den

Dvě dívky navrhly dětem, že je vezmou autem na výlet. Chtěly je odvést někam daleko od míst zjevení a zdržet přes dobu zjevení až do večera. Avšak děti, přestože byly daleko od Podbrda, v obvyklou dobu zjevení, jako by vedeny nějakým vnitřním vnuknutím, žádaly, aby mohly vystoupit z auta. Když vystoupily a pomodlily se, Panna Maria k nim přišla z kopce zjevení vzdáleného několik kilometrů a modlila se s nimi sedm otčenášů. Nedlouho po této události začaly státní úřady dětem i ostatním lidem zabraňovat v přístupu na Podbrdo, na místo zjevení. Avšak Panna Maria se jim zjevovala i nadále na utajovaných místech, v jejich domech i v přírodě. Děti byly odvážnější, s Pannou Marií hovořily otevřeněji a rády poslouchaly její rady, napomenutí a vzkazy. Tak to trvalo až do 15. 1. 1982.

Mezitím místní farář začal poutníky zvát do kostela, aby se účastnili modlitby růžence a slavení Eucharistie. Na modlitbu růžence přicházeli i vizionáři. Také tady se jim Panna Maria několikrát zjevila. Jednou při modlitbě růžence uviděl Pannu Marii i farář fra Jozo Zovko. Okamžitě přerušil modlitbu a spontánně pokračoval písní "Ljepa si, ljepa, Djevo Marijo" (Krásná jsi , krásná, Panno Maria). Celý kostel si všiml, že se s ním děje něco neobyčejného. Později potvrdil, že Matku Boží skutečně viděl. A on, který do té doby o zjeveních nejen pochyboval, ale aktivně vystupoval i proti pouhému šíření zpráv o nich, stal se najednou jejich obráncem. Později to dosvědčil i vězením.

Od 15. 1. 1982 děti vídaly Pannu Marii v jedné postranní místnosti farního kostela. To jim vzhledem k nově vzniklým potížím a nebezpečím umožnil farář po předchozím souhlasu Panny Marie. Od dubna 1985 však děti na přání diecézního biskupa postranní místnost kostela opustily a za zjevením začaly docházet do jedné místnosti na faře.

Za celou dobu od počátku zjevení do roku 1990 vizionáři neviděli Pannu Marii pouze pět dnů.

Panna Maria se nezjevovala vždy na stejném místě, ani určité přítomné skupině ani jednotlivcům, a její zjevení nebyla vždy stejně dlouhá. Někdy trvala jen dvě minuty, někdy i hodinu. Stejně tak se Panna Maria nezjevovala vždy, když si to děti přály. Někdy se nezjevila vůbec. Někdy se děti modlily a čekaly, ale Panna Maria v té době nepřišla a objevila se až později, neočekávaně a neohlášeně. A někdy přišla ještě před tím, než děti vůbec na zjevení pomyslely. Někdy se zjevila jedněm a ne druhým. Když předem neslíbila, že přijde v určitém čase, nikdo nemohl předvídat, kdy přijde nebo přijde-li vůbec. Nezjevovala se jen jmenovaným vizionářům, ale i jiným lidem, lidem nejrůznějšího vzrůstu, vzdělání, věku, rasy i zájmů. Toto vše dokazuje, že zjevení nejsou v lidské režii. Nejsou závislá na čase, místě, přání, dokonce ani na modlitbě vizionářů a jiných lidí, nýbrž pouze na vůli té, která se zjevuje.

http://www.medjugorje.ws/cs/messages/docs-short-history/

Každé dítě při zjevení Panny Marie dostane 10 tajemství, které nesmí nikomu vyzradit až na jednoho člověka. Kněze (zpovědníka), kterého si určí a po zjeveních všech tajemství mu vše poví.

 

Jan Pavel II. řekl: „ Zjevení v Medjugorje je naplnění Fatimy.