"Jde o to, ani ne tak více mít, jako více být." (Karol Wojtyla)

Boží milosti...

18. 8. 2011 19:51
Rubrika: Bible a úryvky

 

Získané mravní cnosti

Stavu, kdy je všechna naše aktivita řízena rozumem, se v mravním životě říká získané mravní ctnosti. Je to vrchol lidského snažení, ideál starověkých mudrců a filosofů. Má ovšem své meze dané omezeností lidských schopnosti.

 

Vlité ctnosti = kardinální ctnosti

Ve křtu svatém přicházím na pomoc Duch svatý a nám dává sedm darů. Některé z nich jsou doplněním získaných mravních ctností:

  • Rozvážnost
  • Statečnost
  • Spravedlnost
  • Mírnost

 

Božské ctnosti = teologální cností

  • víra
  • naděje
  • láska

 

 

 

 

 

 

7 svátostí:

Ve křtu přichází, aby v člověku otevřel cestu pro své dary. Aby ho přijal do své rodiny a učinil ho svým dítětem. Křestní milost, tak jako každý dar od Boha je vázán na dobrovolné přijetí a spolupráci. Což prakticky znamená, že křtíme dítě ne proto, že to chce babička a nebo že se to dělá, ale proto, že mu chceme předat to nejlepší co máme a to je vztah důvěry k Bohu. Toto se nepředává tím, že ho budeme učit chodit do kostela, učit ho modlit se, ale že mu budeme prvními svědky víry. Předat víru neznamená předat návyky, ale vztah. A ten se předává tím, že je vidět, že ten vztah žiji. Jestliže třeba malé dítě necháme pokřtít a pak už nic víc, tato milost zapadne a nepřináší plody.

 

Při biřmování zase přichází se svými dary, dary Ducha svatého, aby člověku pomohl v období dospívání, aby mladý člověk zvládl přerod své osobnosti a  nakonec se z něj stal dospělý křesťan, který se nestydí za svou víru, který také dokáže Bohu děkovat za vše co mu dává, i třeba nějakou aktivní službou v církvi. I zde je potřeba spolupráce s touto milostí. Jestliže ji jen přijmu, a nebudu se snažit ji rozvíjet, třeba studiem, nebo pravidelnou účastí na životě církve, nebude mi k ničemu.

 

Svátost manželství zase dává člověku sílu, aby dokázal přijmout toho druhého, jeho chyby a omezení, aby s ním dokázal nést radosti, ale i bolesti života. V této svátosti se Bůh stává garantem vzájemného vztahu mezi manželi. Mohou se od něho učit odpuštění, lásce, která nehledá sebe a mnoha dalším věcem, je potřeba však s ním být v kontaktu. Bůh se nikomu nemůže vnutit. Člověk si ho musí do svého života pozvat sám.

 

Skrze svátost kněžství Bůh vstupuje do života všech ostatních lidí, protože kněží udělují svátosti a tak jim umožňují mít účast na Božím životě. Kněz má být pro druhé prostředníkem Boží milosti a také jejím zprostředkovatelem.

 

Svátost pomazání nemocných zase člověku dává sílu do stáří, nemoci. Tady člověk prožívá různé omezení, protože nemůže třeba dělat to co dřív, špatně slyší, vidí a to ho často činí závislého na druhých, což není vždy jednoduché přijmout. A tady Bůh chce vstoupit i do těchto slabostí a omezení člověka, aby mu pomáhal. Rozhodně to není svátost, která se uděluje až na smrtelné posteli. Je to svátost, kterou může klidně přijmout i dítě, které těžce onemocnělo. Tato svátost má také moc, pokud je to Boží vůle, uzdravit i tělo člověka a já jsem to už několikrát zažil. Dá se dokonce udělit i když už je člověk v bezvědomí a nebo dokonce i hodinu po smrti. A působí jako širokospektrální antibiotikum, tedy je schopna uzdravit v člověku vše, takže pokud je připraven na tuto Boží milost, a přijme tuto svátost, jde po smrti hned do nebe.

 

Svátost smíření je nesmírným Božím darem. Tady si člověk může do svého života zvát Boha velmi často. Uděláme čas od času chybu, kterou si postavíme mezi sebe a Boha zeď. Bůh by nám rád pomohl, ale přes tu zeď nemůže. Bůh vidí, že člověk se plachtí od desíti k pěti a ví moc dobře, že sám toho moc nezvládne. Proto nám nabízí tento veliký dar smíření, skrze který nám nejen odpouští hříchy, ale skrze který nám také dává sílu žít podle toho jak on nám to ukazuje. Svátost smíření také může v člověku uzdravit hluboká zranění, která už třeba trvají léta, a se kterými člověk nedokáže nic udělat. Je to svátost, která nám znovu vrací život. Která nás vrací na správnou cestu, ze které jsme sešli. Snažme se tedy často ji využívat.

 

Další velmi důležitou svátostí je Svátost oltářní. Této svátosti se budeme věnovat trochu více, protože má veliký význam pro náš život s Bohem. Skrze tuto svátost se Bůh stává malým kouskem chleba, aby mohl být nejen s námi, ale aby mohl být v nás. Je to největší vyjádření lásky. Manželé se také o to pokoušejí právě tělesným spojením. Tam se jeden snaží proniknout do druhého. Snaží se vytvořit jednotu. Boží Syn to ve svatém přijímání dokonale uskutečňuje. Stává se pokrmem, aby mohl s námi vytvořit jednotu na nejvyšší úrovni.
Další takovou věcí, která nám může pomoci k lepšímu prožívání této svátosti je, že v přírodě platí jeden zákon. To co je vyššího řádu do sebe absorbuje, neboli přetváří na sebe to, co je nižšího řádu. Když my například jíme rohlík, ten rohlík se v nás stává námi. Protože je nižšího řádu než jsme my. Ovšem v případě svatého přijímání je to trošku jinak. Bůh je vyššího řádu než jsme my a tak přeměňuje nás na sebe. Z toho plyne, že ve svatém přijímání se stáváme Bohem. Ne co do podstaty, ale co do života. Dochází k tzv. zbožšťování.
Z tohoto vyplývá další věc. Eucharistie (jiný název pro svaté přijímání), je prostředkem pro naše zbožštění. Jeden světec, teď si nevzpomenu na jeho jméno, řekl, že tak jako je Eucharistie prostředkem pro naše zbožštění, tak vlastně my jsme prostředkem pro zbožštění země. Když totiž člověk dobře žije ze svátostí, stává se pak Božím a když umírá, je uložen do země a tedy se stává prostředkem pro to, aby se i země posvětila. Tak pak vysvětluje „Nová nebesa a novou zemi“, jak je o nich řeč ve Zjevení sv. Jana. Toto ovšem není učením církve. Je to jen myšlenka tohoto světce, která nám třeba může pomoci pochopit a porozumět této svátosti.
Eucharistie je tedy velikým Božím darem. Bůh se skrze ni chce člověku sdílet. Je to vyjádření veliké lásky, oběť mše sv. je zároveň také zpřítomněním Ježíšovi oběti na Kalvárii, kde za nás položil život. Když jsme tedy přítomni mše sv. jsme skutečně diváky toho dramatu, které se tenkrát odehrávalo kvůli naší spáse.

Život ze svátostí

K čemu jsou svátosti dobré?

Svátosti jsou prostředkem k tomu, jak zakoušet Boží lásku v našem životě. Toto vědomí, že jsme milováni nám pak dává sílu také milovat. Zapomínat na sebe a žít pro druhé. Skrze toto vědomí svátosti posilují naši víru. Víra je totiž vztahem, který se buduje komunikací. A sdílení lásky je komunikací, která navíc provokuje komunikaci, neboli sdílení lásky i z druhé strany, z té naší. Svátosti jsou tedy nesmírně důležité pro růst našeho vztahu k Bohu.

Co to znamená žít ze svátostí?

Žít ze svátostí především znamená je dobře přijímat. Je totiž možné chodit k přijímání a ke zpovědi jen proto, že mě někdo poslal, nebo že už jsem dlouho nebyl a ten náš farář pořád otravuje. Dobře přijmout svátost tedy od člověka vyžaduje úkon svobody. Dobrovolně se rozhodnout svátost přijmout. Být si vědom, že skrze toto dobrovolné rozhodnutí si zvu Boha do svého života. Že si ho znovu volím za ideál svého života, že chci svůj život prožívat s ním.
Pokud mám žít ze svátostí je dobré také vědět co ty svátosti vlastně jsou, co působí, jak je mám správně přijmout. Proto je dobré si občas něco přečíst. Něco nastudovat. Je k dispozici Katechismus Katolické církve a nebo se zeptejte svého faráře, jestli o něčem neví, co by mohlo vnést více světla do této věci a nebo do problému, který vás zrovna trápí. Abych mohl totiž Boha milovat, je nutné ho nejdříve znát. Tak je to i mezi lidmi.
http://java.chytrak.cz/farnostPP.cz/birmovani/5svatosti.html

 

 

 

 

 

 

Dary ducha svatého

Duch moudrosti:

- pomoc božské ctnosti lásky

- s jeho pomocí vnímáme Boha jako duši naší duše, život našeho života.

( má zkušenosti, intuice, rozpozná dobro od zla, v konkrétních situacích nám říká, co máme dělat)

Dar rozumu:

- pomáhá nám proniknout do smyslu zjevených pravd, je posilou pro cnosti víry

- proniká do obsahu víry, aniž by jí bral její tajemství.

(správní smýšlení o sobě, základem je poznání vlastních emocí, rozpoznání co nás vede ke správné cestě)

Dar umění:

- správně poznává hodnotu věci

vede nás, abychom svatě posuzovali stvořené věci, buď že nám ukazuje jejich nicotu, nebo nás vede jejich prostřednictvím k Bohu.

- Dává nám poznat, že tvorové sami os obě nejsou nic a že se na ně nemáme vázat jako na svůj poslední cíl. Na jeho vrcholu máme sílu k odříkání až k hrdinskému stupni

(uvědomění si vlastních nedokonalostí, umět přijmout situaci - dobrou i špatnou, umět správné používat ostatní dary)

Dar rady:

- zdokonaluje cnosti rozvážnosti, tedy schopnosti správně se rozhodovat, volit dobré prostředky k cíli

- ukazuje, co je třeba činit a čeho se varovat, co říci a co zamlčet, co podnikat a čeho nechat.

(pomáhá nerozhodným, říká nám jak se máme rozhodnout a nebo někomu poradit, vede nás k rozvážnému konání - vzdělání, výběr partnera, osvojení dobrých věcí)

Dar síly:

- dává odvahu podnikat pro Boha veliké věci a snášet útrapy.

- je doplněním ctnosti statečnosti.

-vnuká nám neochvějnou důvěru v pomoci Boží

- v nejtěžším utrpení posiluje duši nadpřirozenou radostí ze spojení s Kristem

- podpírá ty, kteří procházejí obdobím vnitřní vyprahlosti, kdy nezakouší Boží přítomnost a lásku.

(spojeno s odvahou (smělost), statečností, trpělivostí,  výdrží, přímostí, stálosti ve víře... síla odolat věci hříchu, pokušení)

Dar zbožnosti:

- je pozitivním doplněním daru bázně.

- plní nás synovskou oddaností k Bohu, pobízí nás, abychom s ochotou a láskou plnili všechno, co se týká modlitby, bohoslužby, rozvíjení duchovního života.

(umět stát před Bohem zpříma, vede nás k dobrému, předpokladem je důvěra v Boha)

Dar bázně Boží:

- nevzbuzuje strach, ale posvátnou úctu před svatostí.

- poklesky naší zkažené přirozenosti.

- odpor k hříchu a chrání před pokušením, v dalším stupni v nás vzbuzuje synovskou úctu k Boží velebnosti, chrání nás před neúctou ke svatým věcem a před opovážlivostí.

( úcta před svátostí smíření, před Bohem... umožňuje nám vstoupit do Boží blízkosti, čerpání Boží síly...)

tyto dary nejsou všechny, jde jen staré členění..

Lidé mohou dostat i jiné dary - př. dar hudby, učeni a podobně...

časopis Milujete se!

 

 

 

Galatským 5

1Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho.
2Slyšte, co vám já, Pavel, říkám: Dáváte-li se obřezat, Kristus vám nic neprospěje.
3Znovu dosvědčuji každému, kdo se dá obřezat, že je zavázán zachovávat celý zákon.
4Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění na základě zákona, pozbyli jste milosti.
5My však z moci Ducha a ve víře očekáváme spravedlnost, která je naší nadějí.
6V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou.
7Běželi jste dobře! Kdo vám zabránil, abyste se drželi pravdy?
8Jistě to nevyšlo od toho, který vás povolává.
9Málo kvasu celé těsto prokvasí.
10Ale já k vám v Pánu mám důvěru, že se neuchýlíte k jinému smýšlení. Ten však, kdo vás uvádí do zmatku, neujde soudu, ať je to kdokoli.
11Kdybych já, bratří, dosud kázal, že obřízka je nutná, proč bych byl vlastně pronásledován? Vždyť by tím bylo odstraněno pohoršení, jímž je kříž.
12Ti, kteří mezi vás kvůli obřízce vnášejí neklid, ať se rovnou vyklestí!
13Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým.
14Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého!
15Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili.
16Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost.
17Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete.
18Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem.
19Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost,
20modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly,
21závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím.
22Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost,
23tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.
24Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony.
25Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit.
26Nehledejme prázdnou slávu, nebuďme jeden k druhému vyzývaví, nezáviďme jeden druhému.

 

Plody Ducha Svatého:
  1. Láska
  2. Radost
  3. Pokoj
  4. Trpělivost
  5. Shovívavost
  6. Vlídnost
  7. Dobrota
  8. Mírnost
  9. Věrnost
  10. Tichost
  11. Zdrženlivost
  12. Čistota

Plody, ovoce, to je něco, co má vyrůst na nás, na každém z nás. Jak říká svatý Pavel, ty dary jsou dány proto, aby člověk byl užitečný. Ne, aby se tím vytahoval, aby se pyšnil a říkal: „Podívejte se na mě, co já mám,“ ale aby byl užitečný, aby byl prospěšný církevní obci, tomu místu, kde zrovna žije.

Můžeme říci, každý má nějaký dar. Dary se teda týkají každého v jiné míře, ale ovoce se týká nás všech. Ovoce máme přinést my všichni. Tím ovocem označujeme takové ty věci, které se nezdají ani nijak zázračné. Co udělali apoštolové po seslání Ducha svatého? Otevřeli dveře a vyšli ven. Museli překonat svůj strach. To je to ovoce: překonat strach. Na tom není nic nadpřirozeného. To nikdo ani moc nepoznal, že museli něco překonávat, to věděli jenom oni. A dobře věděli, že ta síla není z nich, ale z Ducha svatého. Prvně se projevilo ovoce Ducha svatého, v druhé fázi se projevil dar – dar, že všichni, kteří tam byli, rozuměli kázání apoštola Petra.

 

 

Pokud budeme dodržovat Boží zákony, budeme na tom lépe, než ti, keří tyto zákony nedodržují...

Poněvač tím, že je nedodržují, tím se odklánějí od Boha...

A to my přeci nechceme...

 

Skutky duchovního milosrdenství
  1. Učit
  2. Radit
  3. Těšit
  4. Posilovat
  5. Odpouštět
  6. Trpělivě vše snášet
  7. Modlit se za živé i mrtvé
Skutky tělesného milosrdenství
  1. Dávat najíst tomu, kdo má hlad.
  2. Hostit toho, kdo nemá střechu nad hlavou.
  3. Odívat toho, kdo nemá co na sebe.
  4. Navštěvovat nemocné a vězněné.
  5. Pohřbívat zesnulé.

http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/9Dobr%C3%A9-skutky.pdf

 

 

 

 

 

 

7 hlavních hříchů:

Pýcha

Lakomství

Závist

Hněv

Smilstvo

Nestřídmost

Lenost

 

 

 

 

 

4 poslední věci člověka:

  1. smrt
  2. soud
  3. nebe
  4. peklo

 

 

 

 

 

 

 

 

apoštolové:

  1. Šimon Petr
  2. Jakub, syn Zebedeův
  3. Jan, syn Zebedeův
  4. Ondřej
  5. Filip
  6. Bartoloměj
  7. Matouš
  8. Tomáš
  9. Jakub, syn Alfeův
  10. Tadeáš
  11. Šimon Kananejský
  12. Jidáš Iškariotský

 

 

 

 

 

Apoštolské vyznání viry:

Věřím v Boha,
Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.

I v Ježíše Krista,
Syna jeho jediného,
Pána našeho;

jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Pontiem Pilátem,
ukřižován umřel i pohřben jest;   
sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých;
vstoupil na nebesa,
sedí po pravici Boha,
Otce všemohoucího,
odtud přijde soudit
živé i mrtvé.

Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých,
odpuštění hříchů,
vzkříšení těla
a život věčný.

Amen.

 

Nicejsko-cařihradské vyznání víry

Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného.

Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky. Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, ne stvořený, jedné podstaty s Otcem, skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován za dnů Poncia Piláta. Byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce a znovu přijde ve slávě soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce.

Věřím v Ducha svatého, Pána a Dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Věřím v jednu svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení z mrtvých a život budoucího věku.

Amen.

 

 

 

 

 

 

 

Desatero Božích přikázání

Ex 20,2-17 Dt 5,6- 21 Katechetická formule
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Já jsem Pán, tvůj Bůh:
Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. 1. Nebudeš mít jiné bohy mimo mne.
Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. 2. Nevezmeš jména Božího nadarmo.
Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý. Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. Šest dní budeš pracovat... ani tvůj host, který žije v tvých branách, aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku. 3. Pomni, abys den sváteční světil.
Cti svého Otce a svou matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys dlouho byl živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. 4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.
Nezabiješ. Nezabiješ. 5. Nezabiješ.
Nesesmilníš. Nesesmilníš. 6. Nesesmilníš
Nepokradeš. Nepokradeš. 7. Nepokradeš
Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví. Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nevydáš proti svému bližnímu falešné svědectví. 8. Nepromluvíš křivého svědectví.
Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku nebo po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního. Nebudš toužit po domě svého bližního ani po jeho poli ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu. 9. Nepožádáš manželky bližního svého.
10. Nepožádáš statku bližního svého.

http://www.katechismus.cz/

 

 

 

 

PATERO CÍRKEVNÍCH PŘIKÁZÁNÍ

1. O nedělích a zasvěcených svátcích slavit mši.


Zasvěcené svátky jsou:         slavnost Narození Páně (25. 12.)
slavnost Matky Boží Panny Marie (1. 1.)

Velmi se doporučuje slavit bohoslužbu na Zelený čtvrtek, Velký pátek a v den slavnosti Vzkří­šení, a dále na slavnosti liturgického roku a na Popeleční středu.

2.
Alespoň jednou za rok slavit svátost smíření.

 

3. ASpoň jednou za rok přijmout Tělo Kristovo, a to o Velikonocích.

Splněním těchto dvou bodů se dostojí zákonu. Církev však doporučuje, aby věřící při­jímali Tělo Kristovo co nejčastěji a aby pravidelně konali svátost smíření; dopustí-li se těžkého hří­chu, aby ihned obnovili přátelství s Bohem dokonalou lítostí a co nejdříve se z hříchu vyznali.

4. Konat pokání a vyjadřovat to i kajícími skutky.

 

·      Kající skutky jsou:

–    sebezápor – např. odříct si z jídla a pití (maso, sladkosti, káva, alkohol, cigarety),
zábavu (televize, tanec), vyřídit nepříjemné záležitosti;

–    skutky zbožnosti – např. slavení bohoslužby, modlitba, duchovní četba,
studium křesťanské nauky;

–    skutky lásky – např. služba bližním, občanskému i církevnímu společenství.

 

·      Vlastním údobím pokání je doba postní, kdy křesťan mj. pomocí vnitřního sebrání
a kajících skutků usiluje o hlubší sepětí s Ježíšem Kristem. Toto pokání vrcholí obnovou křestního vyznání při slavnosti Vzkříšení.

·      Vlastním dnem pokání a kajících skutků je pátek, pokud není slavnost.

·      Na Popeleční středu a Velký pátek je přísný půst: nejíst maso (závazné od 14 let) a najíst se jen jednou za den dosyta (závazné od 18 do 60 let).

·      Před přijímáním Těla Kristova je eucharistický půst: jednu hodinu nic nejíst a nepít. Voda a nezbytné léky tento půst neporušují. Pro zvláštní okolnosti jsou výjimky.

5. Hmotně se podílet na péči církve o bohoslužbu a o potřebné lidi.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hlavní modlitby:

Otče Náš

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá
jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej(ž) nám dnes
a odpusť nám naše viny,
jako(ž) i my odpouštíme našim viníkům
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav  nás od zlého.
Amen.

Zdrávas Maria

Zdrávas Maria,
milosti plná,
Pán s tebou;
požehnaná ty mezi ženami
a požehnaný plod života tvého,
Ježíš.
Svatá Maria,
Matko Boží,
pros za nás hříšné,
nyní i v hodinu smrti naší.
Amen.

 

 

 

 

Požehnání na dveřích

K + M+ B 2011

Pravda je, jak víme, jiná:

Tento nápis je ve skutečnosti požehnáni- což naznačují 3 křížky v nápise- a písmena KMB znamenají:

Christus mansionem benedicat

tedy:

C + M + B + 2011

nebo

K + M + B + 2011

 

 

 

 

 

 

 

Zobrazeno 3379×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková