Život v Pánu Ježíši

Pane Ježíši, v poslední době jsem hledala cestu jak dál... kudy mám jít a kudy nejít...

Chodila jsem pořád dokola jak v bludišti a nenacházela cestu... V životě se hodně věcí změnilo, vyhodili mě ze školy, o které jsem myslela, že je ta pravá... Půl roku zmatků, co vlastně chci a nechci, co vlastně chci v životě dělat nebo nedělat... Jakou práci chci v životě dělat... Do cesty jsi mi za tu dobu poslal strašně moc lidí, kteří mi ukázali cesty, kterými se mohu dát... Například mě jeden človíček požádal, abych s nimi hrála ve schole (kapelce), která doprovází dětské mše na kytary a další nástroje. Jiný mi odepsal na inzerát a byla bych strašně ráda, kdybych ho mohla poznat osobně, vážím si ho.  A ještě jeden človíček, který když jsem potřebovala, tak mě vždycky vyslechl a podal pomocnou ruku nebo radu. Má obrovské srdce. Bydlí sice strašně daleko, ale všechny cesty vedou do Říma.

V hlavě se mi honily otázky kam mám jít... Kam mě voláš? Ale pořád jsem nevěděla kudy jít...

Našla jsem brigádu, která mě nebavila... Věděla jsem, že mi v životě něco chybí, ale stále jsem bloudila v temnotě...

Temnotě, která se zdála neprohlédnutelná a strašně temná... Jela jsem na Exercicie do Vranova, odkud jsem přijela ještě víc zmatená, než když jsem tam odjížděla... Všechno se motalo dohromady... Pocity zklamání s pocity radosti, pocity strachu s pocity veselosti...

Teď už vím, co jsem hledala - cestu k Tobě. Poněvadž Ty jsi jediný, kdo mě může pochopit, kdo mě může vzít za ruku a ukázat správnou cestu, obejmout mě, když to potřebuju...

Vím, že nejsem dokonalá, stále hřeším, ale jedno vím určitě TY mě nikdy neopustíš... Občas na TEBE zapomenu, ale jsi stále se mnou, stále se mě nějakým způsobem dotýkáš, pomocí mých věřících přátel, kteří jsou okolo mě, ať už je znám jen tady s tohoto servru nebo z Příchovic nebo z našeho kostela, každý z nich mi ukazuje cestu k TOBĚ...

http://a2.tv-mis.cz/u02/v340/jezuiti_3/06-je-krasne-byt-bozim-ditetem-192kb.mp3