psychologie x křesťanství

Na přednášce z psychologie, jsem se dozvěděla, že když jde člověk k psychoanalitikovi, tak člověka rozebere, takovým způsobem, že ztratí identitu, ale pomůžemu to k očištění svého nitra a může jít dál.

Nevím nějak mi přišlo, že když chodím do kostela, tak od toho tam máme pane faráře, který se nám snaží ukázat a říci, co děláme špatně abychom si mohli uvědomit sami v sobě, že tohle je špatně a můžeme se pak z toho vyzpovídat nebo danou věc napravit.

Také nám řekla, že jsou určitě mechanismy, které použímáme k odstanění svým problémů. Že se v nám hromadí všechny problémy za celý život a že člověk nemá šanci se se vším smířit.

Jeden z mechanismů je například vytěsnění, kterým se prý snažíme utéct od dané věci, kterou jsem udělali špatně. Ale z pohledu křesťana to beru, tak že pokud udělám něco špatně, tak to vždycky mám komu říct a to Pánu Ježíši, který mě vždycky vyslechne v osobních rozhovorech nebo také ve zpovědi, kdy mi dokáže odpustit. A nemusím nikam utíkat nebo danou věci vytěsňovat, jen si stačí uvědomit, že vůbec dělám něco špatně...

Z toho mi začíná vyplívat, proč je na světě tolik psychologů, psychiatrů apd. Poněvadž moderní člověk nevěří v Pána Ježíše, říká že je to zastaralé, ale pak se nemůže divit, že má psychické problémy, když udělá něco špatně. Hledá odpuštění, ale nikde ho nenachází... Poněvadž vše nám může odpustit jen Pán Ježíš, pokud Ho o to požádáme. Jen mě mrzi, že to lidem ještě nedošlo... :o(

A pak se také nemůžeme divit, že lidé hledají alternativní možnosti jako je joga taiči a další věci, aby nelezli klid ve své duši... :o(

Přitom stačí tak málo najít zalíbení v Bohu a Pánu Ježíši...