MANŽELSTVÍ PO 25. LETECH

Moji rodiče slaví výročí 25. let spolu = STŘÍBRNÁ SVATBA.

Jejich svatba byla 22. listopadu 1986 na pracovní sobotu... Před tímto dnem ještě musel jet na vojenské přezkoušení. Díky němu po svatbě dostal zápal plic.

Byli oddáváni v Říčanech na radnici a pak jeli do Ondřejovského kostela, který je zasvěcený sv. Šimonovi a Judovi. Oddávali je ještě pan farář Heřman Kejmar (teď již zesnulý) a pan farář Josef Kazda.

Pan farář Kazda, řekl mému tátovi: " Až budou v kostele říkat, že je Slavnost Ježíše Krista Krále, vždycky přines květinu. " Táta prý nikdy nezapomněl.

Na svatbě bylo hodně příbuzných a známých.

I když se jim narodilo, jako první, postižené dítě, nikdy to nevzdali... Dokázali to ustát, ikdyž to zjisitili po dvou letech po narození... Za nějakou dobu jsem se narodila já. Doktoři se hodně dalších lidí, se divilo, že šli do dalšího dítěte, když věděli, že jedno už mají postižené.

Oba rodiče jsou úžasní lidé, mají na sobě mouchy, ale mohu říct, že mě a sestry vychovali báječně a jsem jim za hodně věcí vděčná. Nikdo nejsem bez chyb a já a moje sestry se můžeme od nich vzít příklad.

Vydrželi společně ustát hodně věcí, samozřejmě byly i hádky, ale všechno se dá zvládnout, pokud oba dva ve vztahu chtějí něco zvládat... Pokud nechtějí tak celý vztah končí rozvodem... Ale to není cesta životem... Musíme se naučit si navzájem odpouštět a vše je o trpělivosti, která mi dost často chybí...

Moji rodiče slaví výročí 25. let spolu = STŘÍBRNÁ SVATBA.

Jejich svatba byla 22. listopadu 1986 na pracovní sobotu... Před tímto dnem ještě musel jet na vojenské přezkoušení. Díky němu po svatbě dostal zápal plic.

Byli oddáváni v Říčanech na radnici a pak jeli do Ondřejovského kostela, který je zasvěcený sv. Šimonovi a Judovi. Oddávali je ještě pan farář Kejmar (teď již zesnulý) a pan farář Kazda.

Pan farář Kazda, řekl mému tátovi: " Až budou v kostele říkat, že je Slavnost Ježíše Krista Krále, vždycky přines květinu. " Táta prý nikdy nezapomněl.

Na svatbě bylo hodně příbuzných a známých.

Oba rodiče jsou úžasní lidé, mají na sobě mouchy, ale mohu říct, že mě a sestry vychovali báječně a jsem jim za hodně věcí vděčná. Nikdo nejsem bez chyb a já a moje sestry se můžeme od nich vzít příklad.

Vydrželi společně ustát hodně věcí, samozřejmě byly i hádky, ale všechno se dá zvládnout, pokud oba dva ve vztahu chtějí něco zvládat... Pokud nechtějí tak celý vztah končí rozvodem... Ale to není cesta životem... Musíme se naučit si navzájem odpouštět a vše je o trpělivosti, která mi dost často chybí...

Kéž bych také našla člověka, který se mnou bude chtít strávit celý život a bude schopen tolerovat moje mouchy, jako to dokázali za 25. let moji rodiče v jejich vztahu. Svatba není o tom, že se rozvedou lidi po čase, když to neklape, jde o to najít správnou cestu v Bohu a nebo najít cestu, která bude vyhovovat obou...

(z vyprávění rodičů)

Kéž bych také našla člověka, který se mnou bude chtít strávit celý život a bude schopen tolerovat moje mouchy, jako to dokázali za 25. let moji rodiče v jejich vztahu. Svatba není o tom, že se rozvedou lidi po čase, když to neklape, jde o to najít správnou cestu v Bohu a nebo najít cestu, která bude vyhovovat oběma...

1Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. 2Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. 3A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. 4Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. 5Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. 6Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. 7Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. 8Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno. 9Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; 10až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. 11Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. 12Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. 13A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.

/1Kor 13/