Mají svobodu andělé

Přiznejme se, že máme představu o andělech jako o nějakých loutkách v rukou Božích. Když však Bůh stvořil rozumné bytosti „ke svému obrazu“, nebo podle sebe, nemohl je stvořit vez té podstatné vlastnosti, bez svobodné vůle.

Nedovedu se například představit, že by se mohl Gabriel – nejen anděl, ale i jako vyšší šarže, archanděl! – podřídit nějaké funkci robota nebo nejnižšího písaře, úředníka, když byl vyslán s poselstvím do Nazareta. To by přece bylo pod jeho archandělskou důstojnost! A jakpak asi o tom svém úspěchu referoval Pánu Bohu? –Rozhodně si to jednu necháme v nebi ukázat na videozáznamu.

Anděl byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně, zasnoubené s mužem, jménem Josef… Každý normální politický vyslanec, když navštíví choť  prezidenta, přinese této ženě kytici. To patří k nepsanému protokolu. A Gabriel při tak významné návštěvě nepřinesl Panně Marii nic? To k ní přišel jako úředník? Není bez zajímavosti, že každý malíř při zobrazení této události maluje ‚Gabriela s nějakou květinou v ruce, kterou předává Marii. To jistě neměl „ od Boha nařízeno“, ale to si nutně naplánoval sám. Je zajímavé, že Lukáš, tak kvalitní spisovatel a lékař, tuto návštěvu popisuje jen scénograficky. Ale už ten celek dlouhý nezvyklý Gabrielův pozdrav svědčí getlemanské pokloně. Maria se ulekla a rozvažovala. Muselo to chvíli trvat. Usmíval se Gabriel a trpělivě čekal? Je zajímavé, že se Maria nelekla jeho příchodu, nýbrž až toho pozdravu. Musel tedy být ten jeho příchod nějak příjemný: andělé mají jistě prostředky, které tuto příjemnost  dovedou navodit. Možná obstaral i nějakou éterickou hudbu s příjemnou nenápadnou vůní. Dovedeme si představit, že i jeho oblečení muselo být nějak sympatické. Zřejmě nedělal dojem nějaké mužské návštěvy  - vždyť andělé nejsou ani muži ani ženy. Jakmile tedy Maria zvládla své citové rozpoložení, přednesl jí Gabriel celé své poselství. Muselo dojít celkem brzy k přátelskému vztahu, protože dál už probíhá přátelská rozmluva. Ais si to také Maria musela všechno nechat projít hlavou, když známe tu její reakci v Betlémě: „ uchovávala všechny ta slova ve svém srdci.“ Ale pak bylo její rozhodnutí  promyšlené – myslí i srdcem – a můžeme se ve své fantazii domýšlet, co a jak dlouho potom Maria prožívala. A Gabriel jen odešel, jak to suše jednou větou zaznamenává Lukáš? To by přeče bylo úplně nezdvořilé. Vždyť  to bylo jeho dějinné poslání! A dobře to zvládl! Jak jí asi poděkoval? Nezazpívali si nějaký děkovný žalm společně? V kapitalistickém ovzduší by jí jistě políbil ruku. Možná ji nějak vděčně a andělsky objal. Myslím, že by to Maria v tomto krásném rozpoložení přijala. A půři tom pozvolném vzdalování se možná opět objevila andělská hudba, snad i zpěvů andělů, které si Gabriel objednal pro tento okamžik. Jendou se to dozvíme.

(pokračování příště)

Z knihy: O svobodě od Ladislava Kubíčka