Cestou necestou

Včera jsem jela vlakem do školy a když si jdu sednout na sedačku, kolem sebe vidím hodně klikiháků, které někdo načmáral přede mnou... Ale mezi nimi objevím jeden, který mě moc překvapil: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Hodně mě to překvapilo, že i mezi obyčejnými nesmyslnými grafity, můžu nalézt i tento úžasný citát, který se mi v poslední době objevuje neustále před očima...

Před 14ti dny jsem totiž našla ve škole pozvánku na Křesťanské setkání mládeže na koleji Větrník, kde byl napsán i tento verš.... Tuto pozvánku jsme našla také, náhodou, která neexistuje!! Jen díky tomu, že mě poslal Bůh nebo Anděl strážný na to správné místo... Od té doby na něj narážím na každém kroku ve škole, poněvadž pozvánky na toto setkání jsou rozmístěny na hodně místech...

Nevím, zda mě v tu chvíli vždy mají posílit, do dalšího boje proti nevěřícím lidem ve škole... Protože jeden z mích spolužáků prohlásil: " Mi tě zkazíme!" Byla jsem s nimi v hospodě, jak se říká u nás " Na Farmě" a většina z nich držela v ruce pivo a cigaretu a  neustále do mě šili ať si dám s nimi... Nepovedlo se jim to... A věřím, že ani nepovede... Už jen z toho důvodu, že jsem si dala „přecevzetí“, že alkoholu se do Velikonoc ani nesáhnu... Ne, že bych byla nějaký náruživí opilec, ale chtěla jsem zkusit, jaké to je pokusit se překonat jednu malou zkoušku, kvůli Ježíši, který za nás musel vytrpět více, něž si myslíme... Zkusit to krůček po krůčku, zda dokážu vydržet i malou věc, abych mohla zvládnout i větší a těžší zkoušky svého života..

Ale stejně je člověku smutno, že lidé okolo něho se tváří, jací jsou úžasní kamarádi, ale snaží se toho druhého ovlivnit k něčemu, co on sám nechce...

Občas bych potřebovala od někoho obejmout a pohladit... :(