Smutek

V poslední době si připadám totálně k ničemu…

Za týden začíná zkouškové období a mám pocit, že tohle tedy nezvládnu… Je toho strašně moc… Mám pocit, že už teď mi z toho musí prasknout hlava…

Někteří spolužáci tvrdí, že je tato škola nebaví, tím pádem nikdo nic nedělá… Když něco potřebují, přijdou za mnou a udělej to za mě… Občas bych taky potřebovala někoho, za kým přijdu a nepošle mě někam, jak to dělá většina lidí, protože nikdo nic neví…

Tenhle týden jsem psala zápočet a učitelka prohlásila, že nás stejně pustí ke zkoušce jen pár, tak si říkám, proč nemůže mít každý stejnou šanci, ale studium na této škole stejně záleží jen na profesorech, kteří i kdyby to člověk uměl sebe líp, tak mu tu zkoušku nedá… L

Venku je krásně, ale mě je z toho strašně smutno… Nevím, co mám dělat, jestli má cenu se vůbec na ten opravný termín na angličtinu učit, když vím, že to stejně neudělám… :‘(

Tenhle svět jde od desíti k pěti, a když jsem konečně šťastná, pokaždé mi to někdo zkazí…

Občas bych potřebovala obejmout a pohladit, ale nikdo se ještě nenašel. Většina lidí ve škole mě považuje za jeptišku, která nemá ponětí o životě.. :‘(