den 1. Žďár - PŘÍJEZD

Po sbalení a naplánování cesty pomocí komunální sítě Facebook  skupina – Společná cesta do Žďáru. Přidala se k nám jedna slečna jménem Katka. O to byla ale cesta veselejší. Na trase se k nám ještě přidali další mé přátelé.

Dorazili jsme do Žďáru a po malém bloudění jsme konečně našli naše ubytovací místo – byla to gymnázium vedle Centrální recepce.

Dostali jsme nejrůznější materiály. Jediné mě mrzelo to, že recepce nebyla schopná vyměnit stravovací lístky do jedné menzy pro dvě osoby, i v případě že jsem za druhou osobu zodpovídala, jelikož měla Kartu mladších. Trdlovala jsem po škole půl dne a hledala človíčky, kteří by byli ochotni mi vyměnit stravovací lístky, abych mohla chodit na jídlo se svou partou a zároveň i s človíčkem, kterého jsem měla na starost. Údajně měla být nějaká burza těchto lístků, ale nikde jsem o tomto neslyšela, takže šlo asi o informační šum.

Nakonec jsem našla dvě skvělé slečny, které byli ochotné tyto lístky vyměnit. Díky Bohu, že mi je přivedl do cesty. Už jsem nedoufala, ale kamarádka mi řekla: „ Jen věř on, se někdo najde, kdo bude ochotný toto udělat.“ Během pěti minut se tyto slečny objevili. Tímto bych jim strašně chtěla poděkovat a hlavně Pánu Bohu, že mi usnadnil „lítaní“ a hledání mých kamarádů a sestry po Žďáru.

Po rozbalení všech možných letáčků a časopisů jsem objevili v časopise Milujte se! článek o našem kaplanovi Timoteji Maria Pavlovi Váchovi O.Praem.

A děli i se další překvapení….

V tomto dni se mi stal, ale přece jen úžasný zážitek. Šli jsme s kamarády a sestrou na mši do kostela Sv. Barbory a po mši, když jsem vylezli jsem před kostelem na schodech potkala jednoho kamaráda Lukáše, kterého znám jen z fotek na signálech se svými příbuznými.

Strašně moc jsem si přála v kostele ho potkat a jen co vyjdu z kostela, spatřím ho naproti mně…

Kamarádi mi nevěřili, že jsou jen o "náhodu", kterou zařídil Bůh...

Děkuji Bože, že jsi mi mohl umožnit toto setkání s úžasným člověkem….