Nálezy a ztráty

Je to už asi rok a půl, co jsem si napsala inzerát na katolík.cz, kde jsem hledala človíčka, který se mnou bude sdílet víru, který si se mnou o víře bude povídat.

Ozval se mi jeden človíček, s kterým jsem si psala až do teď. Jde o človíčka, který o mně ví možná víc než kdokoli jiný.

Před Žďárem jsme se domlouvali, že se tam musíme potkat, když už si píšeme tak dlouho.

Aniž bychom se předem víc domlouvali, potkali jsme se u kostela sv. Prokopa, kde byl s 5 krásnými slečnami, které měl na starost. Holky sice koukaly, jako kdyby jim někdo chtěl Lukáše sebrat. Za to mí kamarádi, nechápali, jak to, že jsme se hned poznali, aniž bychom se předtím viděli a domluvili se na srazu.

Každý den byl perný, poněvadž sestra neustále dotírala na bratrance a ti do sebe neustále rýpali a dloubali, no prostě otravovali.

Prosila jsem Boha, aby mi ho aspoň na chvíli poslal do cesty, aby byl chvíli klid do toho jejich šveholení.

Jendou o mši opět začali zlobit a já prosila, ať už toho nechají. Najednou, kde se vzal, tu se vzal, přilétl motýlek. (Před Žďárem jsem se modlila za to, abychom tam našla spřízněnou duši, možná i partnera.) V tu chvíli mi mě napadlo prosit Boha, ať mi motýlek ukáže cestu, kde mám hledat tuto duši. Najednou motýlek zamával křídly a byl pryč. Podívala jsem se jeho směrem, a koho jsem neviděla – Lukáše s jeho milou a usměvavou partou, aniž bych věděla, že tímto směrem sedí.

Každý den, kdy jsem potřebovala malý odpočinek od sestry a bratrance, jsem prosila, ať mi alespoň jeho pošle občas do cesty. A pokaždé se tak stalo.

Jednou jsme se setkali i u stánku, kde se vyráběly „placky“, on tu svou kreslil, jenže stroj na výrobu správně neslisoval, všechny součásti tak jak měl a museli jsme ji společnými silami celou rozložit a vyzkoušet to znovu, jenže výsledek byl stejný. Možná ta „placka“ neměla vzniknout. Kdo ví?

Po Žďáru jsme si začali opět psát, jenže teď si není s kým psát, odjel do školy – teologického konviktu, kde hledá cestu, kterou se má vydat. Bože dej mu sílu, ať najde cestu, kterou má jít… Už dva dny si s ním nemůžu psát a stýská se mi, je to úžasná člověk s velkým srdcem…

Lukáši, jsem ráda, že jsi + a děkuji za všechno… ;-)

Bože, který přebýváš ve Třech osobách, a přesto jsi Jedno.
Přicházím dnes za Tebou, abych Tě prosil o Tvé světlo.
Chtěl bych pochopit záměry událostí, které jsi v mém životě dopustil.
Děkuji Ti za každou touhu po Tobě, po Tvé blízkosti a lásce, kterou jsi mi vložil do srdce.
Prosím Tě, pomoz mi pochopit, k čemu si mě chceš použít a proč mě vedeš po takových cestách, po jakých mě vedeš.
Nechci to vědět pro to, abych toho zneužil, ale pro to, abych věděl, kde mě chceš mít, jaké místo v životě jsi mi určil.
Pane, žádná moje modlitba není zbytečná. Věřím, že když se k Tobě upřímně modlím, vyslyšíš mou prosbu.  Vyslyš ji tak, jak ji chceš vyslyšet. Pane, o toto Tě prosím.
Chtěl bych alespoň zahlédnout smysl toho, co jsi na mě seslal, ale ani v případě, že mi nedáš nic z toho pochopit nyní, nepřestanu Ti důvěřovat a nezatvrdím se vůči Tobě. Protože vím, že všechno, co děláš, činíš dobře a vedeš mě tím k větší lásce, trpělivosti a moudrosti, a tím ke svatosti.
Pane, vím, že Ty mi dáš pochopit to, co mi chceš dát pochopit, ale že Ty nejlépe dokážeš určit dobu, ve které mi zjevíš své záměry.
Posiluj mě, abych dokázal trpělivě čekat a abych vytrval v naději a jednou se s Tebou setkal v nebeském království,  kde se budu moci na svůj život podívat Tvým pohledem a odhalíš mi smysl každé, i sebemenší, události mého života.

Přijď Bože – Otče, Synu i Duchu svatý.