"Jde o to, ani ne tak více mít, jako více být." (Karol Wojtyla)

Olomoucké ohlédnutí - Strach z budoucnosti

25. 8. 2017 22:45
Rubrika: Ze života | Štítky: olomouc2017 , csm17

Strach z budoucnosti? Co s námi bude?

Strach ten svíravý pocit, když člověk neví, co ho na cestě čeká, natož na cestě na Celostátní setkání mládeže v Olomouci, nebo po zbytek života?

Asi půl roku před odjezdem do Olomouce jsme s přítelem řešili, zda jet na Celostátní setkání či nikoli a jak to udělat. Nakonec jsme si zarezervovali hotel v centru města pomocí booking.com. Nevěděli jsme, co nás tam vše bude čekat. A jelikož již pracujeme, tak byl problém si v práci obhájit dovolenou, protože jak se mi již podruhé stalo, tak jsem se shodla s dovolenou s kolegyní. Nastala otázka, pustí mě vedoucí nebo ne? Nastal strach a panika, zda budeme muset zrušit rezervaci a nikam nepojedeme.

Nakonec se vše dohodlo a mohla jsem odjet, sice o dva dny později než všichni ostatní. Ale ve čtvrtek jsem již stála před hotelem v centru Olomouce a přemýšlela, zda opravdu dostaneme pokoj s výhledem na katedrálu sv. Václava či nikoli. První, co jsem při příchodu do pokoje udělala, bylo, že jsem se šla podívat, zda tomu tak opravdu je. Krásný výhled, který jsem obdivovala celou dobu naší návštěvy.

No, a co teď, jsme ubytovaní a večer ještě neskončil, tak jsme se vydali hledat centrální recepci, abychom se mohli zaregistrovat a podívat na večerní program v Pevnůstce. Vše jsme nakonec našli po bádání po Olomouci. Večerní program jsme si užili, ale byli jsme velmi unaveni, po celodenním cestování po dálnici D1 a návštěvě města Kroměříž.

Druhý den jsme se vydali na modlitbu s manželi Novákovými, která byla na téma Modlitba těch, kteří spolu chodí, kde se sešla velká skupina lidí s mladými hudebníky, kteří se sešli na naši počest. Mohli jsme rozjímat nad našimi starostmi, prosit a děkovat Bohu. Den pak pokračoval přednáškami, a my jsme se vydali za tématem Manželství před církevním soudem, které vedl katolický kněz Miloš Szabo. Dozvěděli jsme se zde spousty zajímavých informací, aniž bych věděla, že se mi teď budou hodit. Po obědě jsme se vydali na dlouhou pouť směrem Svatý Kopeček, kterou jsem myslela, že neujdu. Ale s přítelem jsme si celou cestu povídali a kochali se krajinou. Po příchodu do kostela, jsme sepsali, společně na papírek, za co jsme obětovali tuto pouť a vhodili ho do koše, který byl připraven před oltářem a byl obětován při večerní mši. Celá zničená jsem přemýšlela, že bych chtěla jít ke zpovědi, ale ke komu, když je tu takový velký výběr u dveří se sešlo několik lidí bez ladu a skladu a nikdo nevěděl kam jít, a kde se tvoří fronta, ale nakonec jsme se dohodli a zpověď dokončili a mohli mši svatou prožít s čistým srdcem. Při mši jsme měli krásný výhled na celou Olomouc a po mši jsme dostali krásný zážitek v podobě ohňostroje. A pak hurá zpět na ubytování a spát, jen před námi další 8 km pěšky a vidina postele v nedohlednu. Nohy unavené, záda bolavá, ale nakonec jsme došli.

V sobotu do Olomouce přijeli rodiny s dětmi a probíhala ranní modlitba a následně mše Svatá. Pak jsme se šli naobědvat. Po obědě jsme si šli prohlídnout všechny kostely, které byly kvůli našemu setkání otevřené, a co si budeme povídat, hlavně si prohlédnout ten, na který každý večer koukám z okna. Od rána pršelo, tak jsme trochu promokli. Ale prošli jsme celou historickou část Olomouce a našli na náměstí orloj a želvu, která po pohlazení údajně nosí štěstí. Pak jsme si šli odpočinout do hotelu, kde na mě čekalo velké překvapení, které jsem nečekala. Začalo to tím, že se mě přítel zeptal, zda spolu zvládneme všechny obtíže, které nás v životě potkají. A pak potají vytáhl krabičku a v ní… No přeci prstýnek. V tu chvíli jsem nevěděla, zda říct ano nebo nikoli, protože se mi ještě v hlavě hodily otázky z předešlého dne z přednášky, jestli vůbec jsem schopná být s někým na celý život v jednom svazku. A strach z budoucnosti, co bude, jak to všechno zvládneme. Ale jedno vím určitě, svého přítele miluji a vím, že by pro mě udělala všechno na světě a společně to zvládneme. Je mi s ním krásně. Po mé odpovědi, že si ho teda vezmu. Jsme šli společně na vigilii, kde jsme se dozvěděla, že dnešním den byl obětován za STRACH Z BUDOUCNOSTI, jak příhodné, když člověk v té chvíli neví, co bude. Strach z toho, co na to povědí moji rodiče a zbytek rodiny, strach z toho, co nás teď bude všechno čekat, co budeme muset společně všechno zvládnout… Ale s boží pomocí to jistě půjde.

V neděli bylo završení celého olomouckého programu závěrečnou mší s arcibiskupem Janem Graubnerem a lidé se pak rozprchli po celé republice zpět do svých domovů.

 

 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková