Ohlednutí za dvouletým manželstvím a bojích v něm

Ohlédnutí za dvěma roky manželství S Manželem jsme se brali 28. 4. 2018 v kostele sv. Petra a Pavla v Říčanech. Po svatbě jsem se nastěhovala do jeho pronajatého malinkého bytu, kde jsme se spolu rok sžívali a zároveň dodělávali dům, ve kterém jsme spolu chtěli bydlet (navrhnout kuchyň, vybrat dlaždičky a nalepit je v koupelně a na záchodě, navrhnout skříň do chodby a následně se přestěhovat). Po půl roce 14. dní před našimi prvními Vánocemi, ale mojí mamce našli útvar v prsu, u kterého odhadem na sonu potvrdili, že jde o rakovinu. Na testy mohla jít až po Vánocích, protože už bylo vše plno nebo jeli o omezenějším režimu, protože se chystal čas Vánoční. Nastalo dilema, zda slavit tyto rodinné svátky spolu, jako novomanželé, a nebo být s mamkou a celou mou rodinnou. Nakonec jsem se rozhodli své první Vánoce oslavit společně a další den jet za mnou rodinou a oslavit je v rodinném kruhu s přímluvou na mši za naši maminku. Po Vánocích nastal dlouhý boj, nikdo jsme nevěděl, do čeho jdeme. Nastala kolečko různých vyšetření, kde se zjišťovalo, co všechno rakovina zasáhla, následně chemoterapie, po které mamce vypadaly vlasy (Smutný pohled na vlastní mamku bez vlasů, které je každý den špatně a nijak ji nemůžete pomoci, aby se jí ulevilo). Rakovinu jsem po dlouhém boji porazili, ale následovalo další zjištění, že celá rodina musíme na genetické testy, protože je v rodě rakovinová mutace. Člověku se hodí v hlavě hodně myšlenek, jestli to ji má, co bude dělat, co to bude všechno obnášet. V práci kolegyně, která měla odejít do důchodu a po které jsem měla dostat její místo, odešla do chůdu s tím, že jí umřel přítel na rakovinu. Bohužel stále čekám už 4 rokem na smlouvu na dobu neurčitou a nevím, jestli někdy přijde. Stále období nejistoty, jestli někam patří či nepatřím, protože v tom všem jsem potřebovala najít nové farní společenství, které jsem našla mezi úžasnými lidmi ve farnosti Sv. Vojtěcha Na Balkáně, kde slouží se shodou okolností kněz P. Miroslav Cúth. Povznášející pocit, být mu zas po 22 letech zas na blízku, protože dříve sloužil mše u nás v kostele. Po dokončení koupelny jsem se již bohužel museli stěhovat, ještě do nedodělaného domu, protože nám skončila nájemní smlouva a nemělo smysl ji prodlužovat. Moje první vaření bylo v kuchyně, které byla provizorně seskládaná ze starých skříní, bez připojeného dřezu, vodovodního kohoutku na campingové bombě, kdy těstoviny jsem šla odcedit na zahradu a prolít je pod studnu studenou vodou. Moje první koupání bylo ve studené vodě, protože teplá voda měla být zapnutá, ale ještě nebyly dodělané všechny kohoutky, tak ji táta pro jistotu vypnul a nikomu to neřekl. Takže já namydlená se šamponem na hlavě stále ve sprchovém koutu a nevěděla, co dělat, když voda tekla 10 minut a následně netekla vůbec žádná. No co po čase jsem zjistila, že máme chytrý termostatický kohoutek, který když je otevřený na teplou vodu a teplá voda není, tak radši nepustí žádnou. A když se otočí na druhou stranu, tak teče aspoň studená, jak jsem byla vděčná, že nemusím pod studnu na zahradu :D. A začalo další hledání farního společenství, ve kterém by nám bylo s manželem dobře. Po tom všem, co jsme se nastěhovali zvládli, rakovinu, zjistili výsledky genetických testů, svépomocí se pokusili bojovat s kůrovcem (kůrovec má zatím navrch) se snažíme o miminko, které k nám zatím nepřichází, ale Pán Bůh dobře ví, kdy mu připravit cestu a přijdu v tu správnou dobu, kterou má. Tak nám snad Pán Bůh bude doprovázet naším životem dál a bude všechno již lepší.