Ohlednutí za Tanečním týden na Vesmíru

Se dvěma kamarády a sestrou jsem se vydala na Vesmír, o kterém jsem věděla už dlouho, ale stále jsem nevěděla jak se na toto úžasné místo mám dostat.

Díky lidem ze školního spolča a jednoho spolužáka jsem zjistila, jak tam jedou autobusy a kudy se vydat, abychom nezabloudili.

Když jsme konečně došli na Vesmír, ujali se nás báječní lidé jako je Vojta, Michal, Jenda, Honza zvaný Had, otec Tomáš a Maruška zvaná Mary, která uvařila báječné jídlo. Jenda s námi poobědval a postaral se o nás, jako o vlastní. Michal s Vojtou nám ukázali celý Vesmír a přijali nás mezi sebe velmi přátelsky.

Další den jsme se vypravili na krásný výlet na Velkou Deštnou. Při kterém jsme poznávali kouzla Orlických hor a mile jsme popovídali. ;-)

V neděli začal Taneční týden, přijelo moc a moc lidí, kteří si přijeli užít tento úžasný týden.

Obdivuji lektory, kteří s velkou trpělivostí učili nové kroky do tanců a zasvěcovali je. Byla to velká zábava.

Ale teď jeden takový malý postřech: Poslední den před odjezdem jsem seděla s jedním človíčkem, který měl úraz. A prohlásil, že Bůh ví, co by se se mnou stalo, kdybych si neudělal nic s kolenem, třeba by se mi mohlo stát něco horšího, třeba bych se mohl zabít. Ale je to jen kdyby a nikdo neví, co se mohlo stát a nemá cenu nad tím spekulovat, stalo se.

V tu jsem si uvědomila, že nemá cenu řešit, jestli jsem si zlámala nohu či nezlámala… Mohlo se stát za tu dobu strašně moc věcí a možná se to mělo stát, proto, abych zjistila, že má dědičnou nemoc, na kterou sice nejsou léky, ale nějak se s ní musím poprat.

Bylo to s vámi fajn a těším se na další setkání….